11 komentářů u textu s názvem Merla jméno mé

Merla jméno mé

A je to tady… S definitivní platností mi hráblo. 😀

Haf a pac všem,

moje panička o mně ještě nikdy nic na tyhle stránky nenapsala (a to se po mně dokonce jmenujou – až tak jsem slavná), a tak to musím napravit a představit se sama. To zíráte, že vám píše pes, co? Ne, nebojte se, nezdá se vám to, a ani jste nevipili moc takový tý smradlavý věcičky, co panička s páníčkem občas přinesou domů a co se zavírá na takovej ňuňavej korkovej špunt, do kterýho se moc pěkně kouše, když náhodou spadne na zem. Opravdu to píšu já, Merlina, jsem totiž holka chytrá a pracovitá, to oni o mně všichni říkají… A to vám řeknu, že si ty hodný lidi pamatuju, jakmile to o mně řeknou, a když je potkám, to pak tak jako začnu pokňukávat, aby si jich panička taky všimla a pustila mě za nimi, protože oni mě pak začnou drbat za ušiskama a pod bradou a to já mám moc ráda a vždycky se tvářím, jako kdyby mi to panička nedopřávala, protože ty hodný lidi, většinou samičky, mě pak hladí ještě víc a říkají, jak u toho krásně přivírám ty krásný kukadla.

Abyste věděli, proč jsem vlastně taková chytrá holka, musím vám prozradit jednu věc, a snad mi za to panička nedá za ušiska, že jsem vám to vyňafala. Já jsem totiž takový ten pes, co kouká za páníčka na cestu, když někam jdeme, protože panička totiž nevidí. Prý se tomu v lidské řeči říká vodicí pes. A proto jsem vám říkala, že musím kňučet, když potkám někoho, koho znám a kdo umí moc pěkně drbat, protože panička by ani jinak nevěděla, že tam někdo takový je, a nadávala by mi, kdybych za ním chtěla jen tak jít, ale to ona často nadává, i když si vzorně zakňučím, prý že jsem rozmazlínek a že poslouchám já jí a ne ona mě, no chápete to?

Taky jsem holka moc hezká, moji příbuzní byli totiž jak labradoři, tak australští ovčáci, takže jsem se mohla narodit s tím pěkným po obou rodičích a to méně pěkné nechat třeba méně zajímavým pejskům. Jsem ve zbarvení red merle, což znamená, že jsem taková flekatá na hnědém podkladu. Jo a náprsenku mám bílou, díky tomu jsem ještě větší fešanda.

Ale abyste si nemysleli, že mám jenom samé vlastnosti, na které se vrtí ocasem a nebo usmívá (podle toho, jestli jste psi nebo lidi), mám taky jednu škaredou vlastnost, za kterou mi panička moc a moc nadává. Nikomu to neříkejte, fakt nikomu, ale já jsem strašně uštěkaná čubina. Paničku totiž porazil jeden velkej hafan, vlčák to byl, a mě pokousal, takže od tý doby, když vidím psa, který se mi nelíbí, tak prostě štěkám. Panička mi za to nadává a je ze mě zoufalá a chce si na pomoc zavolat paní cvičitelku. Já bych jí taky ráda vyhověla, ale nemůžu si pomoct a štěkám a štěkám, i když vím, že nesmím. Ale ony už s paní cvičitelkou určitě něco vymyslí, aby mi pomohly. To je ale jediná věc, kterou dělám fakt špatně,jinak jsem prý moc dobrej voďák, to říká panička, ta má vždycky pravdu (a taky má granule, takže si ji nechci rozházet, takže bych vám nikdy neřekla, že pravdu nemá).

Jo, taky bych se vám chtěla pochlubit, že žiju v bytě ještě s jedním pejskem a jeho páníčkem. Ten pejsek je moc hodnej a šikovnej, vůbec neštěká (to by mě mohl naučit, jak se to dělá) a taky moc rád odpočívá v pelíšku (a to nevím, jestli je dobře, protože občas zabere i ten můj novej naducanej, co panička nedávno přinesla). Ale abych ho tu moc nechválila, tak vám musím říct, že já jsem asi chytřejší než ten druhej pejsek, protože lidi se vždycky smějou, že když se na ně koukám, jak něco dělají, tak vypadám, jako bych se to od nich chtěla naučit (a to vám přísahám, že se od nich jednou všecko naučím), kdežto u toho druhého pejska říkají, že se na ně kouká, jako by čekal, odkud vypadne piškot. A na to já čekat nemusím, stejně vím, že panička a páníček nedovolí, aby nás krmil někdo cizí. Mám ještě několik psích kamarádů, ale o těch vám já nebo panička povíme něco až příště, oni by se mohli urazit, že tu o nich píšeme bez jejich vědomí, a pak by na nás jen štěkali a štěkali, a to já nechci, protože bych se jich pak musela začít bát a možná, ale jenom mooožná, bych na ně taky … taky … to … no… štěkla.

A teď nevím, co bych vám tak o sobě ještě štěkla, tak mi dejte minutku, já se na to důkladně oklepu, zapleskám ušima, a to pak přijde inspirace, to budete koukat….
Trrrrrrrrtttt!

Jo, to jsem vám chtěla říct, už jsem si vzpomněla: Prosím vás, až nás potkáte s paničkou na ulici nebo v šalině (a nebo až potkáte jinou paničku nebo páníčka s jiným vodicím pejskem), nemlaskejte a nesahejte na mě bez paniččina vědomí. Já bych totiž pak nevěděla, jestli se soustředit na vás, nebo na paničku, mohla bych ji špatně vést, ona by se mohla o něco bouchnout a to by mi bylo líto a asi bych strašně kňučela. Taky vás prosím, abyste, když chcete paničce pomoct, nechytali za můj postroj nebo vodítko. Hrozně mě zmate, když můj postroj chytne někdo další a nevím, co pak mám dělat. Taky se mi nelíbí, když na mě mlaskáte, pískáte a nebo voláte, když paničku vedu – moc dobře totiž vím, že za vámi nesmím, ale tím mlaskáním a voláním byste mě strašně, ale strašně pokoušeli. A poslední věc, kterou vás prosím, abyste nedělali, i když zrovna tohle říkám nerada, je, abyste mě na ulici nekrmili. Já bych si ty dobrůtky moc ráda vzala, ale pak by mě mohlo po nich moc bolet bříško (to už se mi stalo) a mohla bych třeba i zvracet. A to určitě nechcete, aby mně bylo špatně a aby to panička musela uklízet. Už jsem tu jednou psala, že panička má granule, a tak se nebojte, papání mám pořád dost.

Vrrrruuuuf, teď jsem řekla papání, že?
To bych si ale něco dala, jdu udělat na paničku smutnej kukuč, jestli z toho kápne piškot.

Nekápnul… Asi proto, že nevidí, jak moc pěknej kukuč dělám. A podávání packy na tohle nefunguje, to mě vždycky jenom pohladí, poví jak jsem hodná, ale piškot nikde.

No nic, už jsem toho vyštěkala dost, piškot za to taky nedostanu, tak radši půjdu spát…
„Crrrr-pffff ….. chrrrrr-pffff.“

1 komentář

  1. Nádherně napsané. Jsi mě rozesmála, děkuju, Těším se na další psí články. A ty rady, co dělat a hlavně nedělat jsou moc fajn.

    • Jsem ráda, že pobavilo. :-) Ohledně těch rad, to jsou právě nejčastější věci, se kterýma se potkávám téměř denně na ulici, když jdu se psem… Hlavně to krmení, kolikrát to vypadá, jak kdyby si svorně celá republika myslela, že nevidomí nedávají svým psům jíst. 😀

  2. Haf chrocht,
    já jsem ten druhej pes, co prej není tolik chytrej. Teda spíš prasopes… Piškot. Chrocht.
    Tak si tu ležíme a chystáme se spát (což já teda dělám prakticky pořád, chrocht) a najednou vnímám, že páníček uvažuje o tom, že by napsal svůj historicky teprve druhej komentář na tenhle blog, ale nějak se na to už moc necítí, protože je unavenej. Tak jsem si říkal, chrocht, že mu udělám radost a napíšu ho sem za něj. Piškot. Tak co, jste překvapení? To jste nečekali, že bych i já mohl bejt takhle šikovnej, co? Cha! Piškoooot!
    Moc hezky jsi to napsala, hračko, sám bych to líp nevyjádřil. A oběma se nám s páníčkem líbí, že teď už jste dvě, který ho k tomuhle blogu nutí občas se vracet, ty i tvoje panička. Jo a promiň, že ti říkám hračko, to víš, já se v barvách a pojmenováních těch vašich exotickejch ras moc nevyznám jsem jenom přitroublej goldík), tak si v životě nedokážu zapamatovat ani tvoje jméno, který je podle tý barvy. Tolik ještě vím. Chrocht. A když tě stejně na nic jinýho než na hraní nemám, tak jak jinak ti říkat? Chrocht. Piškot!
    Nejsi na tom o nic hůř než zbytek smečky, vy jste pro mě takový živý hračky všichni, chrocht, piškot a kňuuuk! Jenom z páníčka mám respekt a někdy se ho trochu bojím, toho musím furt poslouchat, i když většinou vůbec netuším, co po mně vlastně, chrocht, chce. Nechápe, že většinou neposlechnu ne proto, že by mě to tak snad těšilo nebo co, ale fakt spíš jenom proto, že mi to prostě nestihne včas sepnout. Vždyť ať se podívá na sebe, sám má taky pěknejch pár takovejch osobních podivnůstek a výstřelků jako já, tak co se mu nelíbí… Piškot, piškot, fňuuuk!!!

    • Chtěla jsem původně odpovědět jako Merla, ale říkala jsem si, že z tohohle by se nám za chvilku mohlo vyvinout luxusní rozštěpení osobnosti při případných řešeních partnerských neshod, tak píšu radši pěkně za sebe. 😀
      Zajímavá cesta do hlubin Eďákovy duše, jen co je pravda… Nejvíc mě rozbíjelo pravidelně vkládané slovo piškot… Ale na Eďáka sedí. 😀 Teď se jen modli, aby se nedoslechl, co že to psal na blog za komentář, mohl by tě za to kousnout do sedacích partií…. A třeba by za to ještě chtěl piškot. 😀

  3. Merlo, nepředpokládám, že jsi o téhle přezdívce kdy slyšela, nějak mě nenapadá, jak by to bylo možné. Ale to nic nemění na tom, že pokud se zeptáš na Orlina každého z té skupiny oblíbených lidí, nakonec se dozvíš pravdu. 😀 Vyděšené pohledy u zbytku těch lidí (a možná i u toho jednoho) teď neberu v potaz. A abych nezapomněl, děkuju za dost velkou porci ranního pousmání. :-) A kdy bude další článek? 😀
    P.S., určeno C.M.: Tak odhady byly mimo, „stejně to všichni děláte blbě“ to nakonec nebylo… Bylo to něco mnohem většího… 😀 😀

    • To víš, že to muselo být větší, copak je Merla troškař? 😀 😀 😀 Když už něco dělá, tak s vehemencí sobě vlastní… 😀

  4. Baf, z toho štěkání si nic nedělej. Já taky furt štěkám a to k tomu nemám ani tak vznešený důvod jako že bych chránila paničku. Já prostě jenom štěkám, protože mě to baví. A taky trochu proto, že to pánečky rozčiluje..
    Jo a s tím krmením se to má tak, že jsem byla dneska donucena stoupnout si na váhu a kilo jsem zhubla. Takže jsem toho názoru, že mě panička nekrmí a trpím hlady.
    Pomoooc!!! Panička uslyšela co tu píšu a tahá mě za ocas pryč od počítače, že prý píšu blbosti a vymýšlím si. Pomoooc, jsem týraný pes…
    Cha, panička odběhla do kuchyně, tak ještě můžu řádit na jejím počítači… No, ale tak ono je to asi beztak všechno, co jsem chtěla napsat. Hlavně jsem chtěla napsat, ať pozdravuješ pánečky a Edmonda a už se těším, až si zase někdy společně zablbneme v řece. Baf!!!

  5. Tak nějakym tim šestym smyslem sem čekal, že k tomuhle asi někdy dojde, nezbejvá mi nic jinýho, než ocenit rychlost, za jakou ses Merluš zmocnila paniččina notebooku a je jen na ní, jestli ti za to dá piškótek nebo ne. Ale samozřejmě pobavilo. 😀

  6. Ahoj Merlinko,
    moc si cením náhledu do tvých myšlenek, jen škoda, že kromě psaní neumíš i mluvit, kolikrát by mě vážně zajímalo, na co myslíš, když mi střídavě podáváš dvě packy nebo jestli bys mě občas neposlala do háje, když tě zrovna otravuju (ačkoliv to možná radši nevědět). 😀 Ale sama tvrdíš, že se jednou od lidí všechno naučíš, takže třeba i to mluvení jednou přijde. Já ti věřím, jestli je nějakej pes, co se podobnou věc má naučit, jistojistě to budeš právě ty!
    Doufám, že ještě někdy stvoříš nějaký článek, protože máš na psaní rozhodně talent (by mě zajímalo, po kom jsi ho zdědila). 😀 Vlastně pardon, už vím… To je jedna z těch věcí, který ses naučila od lidí – v tomto případě konkrétně od paničky.
    Raději už to ukončím, protože to o psí logopedii, no… To už dále pro dobro mé i okolí rozvíjet nebudu. 😀
    PS: „to říká panička, ta má vždycky pravdu (a taky má granule, takže si ji nechci rozházet, takže bych vám nikdy neřekla, že pravdu nemá)“ – zasmála jsem se. :D:D

  7. Merlinko, tos napsala mooooc krásně. Skoro jako pan Josef Kolář o svým kocourkovi Modroočkovi. Mně taky říkají pse, i když mám jen dvě nohy a ne čtyři. Ale teda tys mě, holka, pobavila, řehtám se tu jak šílená, daleko v Praze. Tak snad nebude stará Volfová třískat, to ona občas jo, zejména když hraju na flétnu 😀 Tak se, Merlucho jedna strakatá, měj krásně, ještě jsi o sobě zapomněla napsat, že máš mnoho odstínů hnědé a béžové. Těším se na tebe, až tě zase podrbu. A poslouchej paničku :-)

  8. Jéé, to je hezké. Zrovna dneska jsem tvůj blog objevila a je to opravdu moc krásné počteníčko. Hezky se měj, vesele se směj. d

Napsat komentář: Peees dvojnohej Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *