3 komentáře u textu s názvem Merla pábitelem aneb zkouškové období očima psa

Merla pábitelem aneb zkouškové období očima psa

Haf všichni,
tak už jsem tady zase. Všimla jsem si totiž, jak se vám posledně líbilo, když jsem se vám představila, a tak bych vám ještě něco o sobě chtěla řeknout (moje panička mě tu teď opravuje, že se neříká řeknout ale říct, ale já tomu moc nevěřím – řeknout jako štěknout, to je mluvnice, no ne?). Ono je to vůbec s mojí paničkou poslední dobou k nevydržení. Má prý něco, čemu říká zkouškový období a je kvůli tomu protivná – ale to se mi nezdá – zkouškový období mívám totiž každou chvíli taky, třeba když si zkusím, jestli mi projde zaštěkat na nějakýho maxipsa a nebo když si zkusím seběhnout k popelnicím, jestli tam někdo nenechal něco, co by se dalo ještě využít, a protivná kvůli tomu taky nebývám. A to mi to zkouškový období většinou nevyjde podle plánů, protože panička na mě zavolá a já k ní musím, i když celým psem nechci a nejradši bych se v těch popelnicích pěkně povrtala. To vlastně taky nechápu, co by jí na tom vadilo, když pořád mluví cosi o třídění odpadu a jak to lidi nedělaj, to já bych ho protřídila pěkně. Leda že by jí vadilo, že neběhám po výběhu, ale co já co můžu za to, že ty popelnice jsou lákavější a navíc jsou hned pod výběhem, no ne?

Ono vůbec to zkouškový období, nebo jak se tomu štěká, je nějaká divná věc. To se lidi, a myslím tím i jindy docela dobře vycvičený lidi, začnou chovat strašně divně. Do pelíšků lezou v ty nejdivnější hodiny, co jsem kdy viděla, žerou všechno, co se snad sežrat dá, i mě by z toho bolelo břicho a to je co říct, protože já, já jsem silný jedinec, fakt, a hlavně dělají strašně divný zvuky. To byste nevěřili, jak je to divný, když člověk začne štěkat nebo kňučet. Ale že jste to vy, tak já vám to popíšu, abyste si aspoň uměli představit jak u toho vypadáte:

To si tak nejdřív sednete, teda panička to tak aspoň dělá, k týhle divný věci, do který teď ťukám čumákem a vyskakujou kvůli tomu písmenka, chvilku do tý věci ťukáte taky, ale drápkama na předních packách a pak začnete buď štěkat, to zní vaší řečí asi takhle: „Joooooo! Mááááám toooo!“, a nebo kňučet, a to zní zase asi takhle „neeee, tak za tejden znovuuuuuuu.“. A nejhorší je to, že vám to štěkání nebo kňučení prochází. No ne, představte si, co by dělala panička, kdybych doma začala taky takhle nahlas štěkat… A jí nikdo nevynadá, za ucho jí taky nikdo nechytí, prostě nic. A navíc s ní někdo občas ještě začne štěkat taky. To je k vzteku, co?

Ale zkouškový období má i svoje výhody, myslím to paniččino, protože moje zkouškový období, to mívá jenom samý výhody. Tou největší z nich je můj míček. Abyste se nedivili, to není totiž jen tak ledajakej míček, kterej každou chvíli zapomene nějakej hafan na výběhu, tohle je totiž míček pískací. A asi má i svoje jméno, na který slyší. To jméno je ale dlouhý a moc se mi nelíbí. Zní asi takhle: Předemseomlouvámsousedůmzakravál. Teda asi to fakt bude jméno, protože panička tohle vždycky řekne předtím, než míček za mnou skočí na podlahu. Ale asi nechce, abych to míčkovo jméno znala, protože přede mnou mu vždycky říká míček. To se totiž možná bojí, že kdybych si to jméno zapamatovala, tak bych ho vždycky v noci vyštěkala, míček by za mnou skočil a panička by přestala bejt ta jediná důležitá, co ho umí zavolat. No, nezbláznili byste se z ní? Jo a když tím míčkem, teda to je hnusný, to je jako kdyby o mně někdo mluvil jak o „tom psovi“, takže znovu… Jo a když s Předemseomlouvámsousedůmzakraválem pořádně pískáme jako o život, to si na mě panička i občas vzpomene a chce si hrát. To je pak samý: „Merlo, Merlino, kde máš míček“ a „podej míček“ a já, protože jsem pes chytrej a nadupanej, začnu mlátit ocasem a jen co zaslechnu slovo míček tak vyletím a přinesu ho, i kdyby byl na druhý straně bytu, protože to já si pamatuju, kde jsem ho nechala. Jednou jsem se kvůli tomu málem zasekla i pod paniččím pelíškem, protože tam se přede mnou ten míček schoval. Tak jsem u toho pelíšku ležela, hlavu pod ním a plakala jsem tak dlouho, dokud ten druhej pán, co s náma bydlí, nepřišel a ten míček nevysvobodil. To jsem se taky pak divila, že pro mě udělal i něco jinýho, než co musí a co stejně dělá i pro toho blonďatýho psího piškota, co s náma bydlí a se kterým je takový žůžo se rvát. Ale víte, co na to řekla panička? Prej: „už jí ho seber, furt tu s tím píská a já se nemůžu učit.“ Mám to s ní ale těžkej psí život, že jo?

Tak a to už je ode mě dneska všechno. Zase někdy vám přijdu něco vyštěkat. Teď už se chci jen omluvit, že tu nejspíš budou nějaký chyby – panička je chtěla opravit, ale já jí řekla, že ne. Jsem přece pes, teda pardon, čubina, takže nemusím ovládat tu vaší krámatiku, nebo jak tomu říkáte.

3 komentáře

  1. Teda Hračko, moc hezky jsi to zase řekla, ale to mě už vůbecnepřekvapuje, ty jsi vážně chytřejší pes než já. Ale tos mě pěkně naštvala, jak jsi mě nazvala piškotem. Náhodou já se kvůli tobě tolik snažím, abych se odnaučil ten zlozvyk pořád tohle slovo říkat, ať vidíš, že taky nejsem takovej ňouma, jak si o mně páníček pořád myslí, a ty pak přijdeš s takovouhle podpásovkou. Vrrrrrrrr! Asi se za to s tebou pořádně porvu, protože s tebou se vážně rve skvěle, to máš taky svatou pravdu. Tak já vlastně nevím, jestli se na tebe zlobím nebo ne. Napsalas o mně dvě věci a z toho jedna je pravda a druhá urážka. Vrrrr! To na moji velkou kulatou, trochu pomalou hlavu opravdu nestačí, i když setolik snažím dělat pokroky. Rozhodně je vidět, že se ani při tom zkouškovím obrobí nebo jak se to jmenuje jen tak celý dny neválíš jako někdo. To já neumím tak dovádět. Toho tvýho Předemseomlouvámsousedůmzakravála se spíš bojím, než že by mě bavilo si s ním hrát. Tenkrát jsme ho dostali od páníčkovy rodiny, ještě když jsi u nás nebyla, mysleli si, že s ním budu blbnout já, ale já do toho jenom párkrát šťouchnul packou, ono to na mě tak ošklivě hlasitě vysoko vypísklo a já se toho lekl a od tý doby se mu pořád radši spíš vyhýbám. Nějak nevím, co s ním, proč bych si s ním měl hrát. K jídlu to není, kořist to není, nesmrdí to tak pěkně jako třeba dva dny starej bobek jinýho hafana, kterej občas najdu na výběhu, to je pravá retrívří delikatesa. Ale tohle? Jenom to divně ječí. To fakt není pro mě. Takže mi opravdu nezbývá nic moc jinýho než polehávat celý dny buď v pelíšku nebo páníčkovi pod stolem pod nohama, když pořád jenom v jednom kuse buší do tý divný věci, cos na ní vyťukala tím svým šikovným čumákem tenhleten článek. Ta lidská krámatika je taky divná – mají články na prstech, v těch věcech, který strkají do některých přístrojů, aby jim začaly fungovat, a teď dokonce ještě i na tom infernetu. V tom aby se prase vyznalo, ale ne pes jako já. On totiž ten můj páníček prej teď dělá nějaký slepecký sudoku nebo co a sedí u toho poslední asi tak tejden vždycky od rána do večera. Prej se mu to daří rychle, ale to já nemůžu moc posoudit, já jenom vím, že je teď strašně nudnej, ještě víc než normálně, od tý doby, co s tím začal. Nevíš vlastně, co to je Sudoku? Já znám akorát sud okurek, ale ty smrděj divně, ty nemám rád ani já, i když se obvykle v takových smradlavých věcech šťourám ze všeho nejradši. No nic, on už mě teď od toho vyhání, chce zase dělat ty svoje okurky, teda Suduko. Ne, jak se to jmenuje? No prostě tuhle blbost. Tak ahoj, oni si to tu přečtou a já si to s tebou radši vyřídím přímo teď a tady místo přes infernet. Ale já už to opravdu nemůžu vydržet. Ach jo. Zkazím si dojem, ale už vážně musím. Piškooooooooooot!!! :-(

  2. Haf Merlo,
    to je super, žes nám zase něco naštěkala.
    Jó zkouškový, to taky umím! Tak třeba před měsícem panička řekla těm dvounožcům s dlouhýma chlupama na hlavě, kerý s náma chodí do školy, že je ráda, že jsem se jí v ničem ještě nevyválela. No to se ví, že jsem to v následujících dvou týdnech prubla hned dvakrát. Musím mít přece vždycky navrch, aby se se mnou pánička nenudila. Jednou jsem si kožíšek navoňala chcíplou rybičkou a po druhý nějakým bobkem psího kolegy. Pánička a ty její dvounožkyně mě pak drhly ve sprše, až jsem se bála, že ze mne sedřou ten můj krásný kožíšek. Pánička na mě prej vypaplala půlku šaumy, což je něco nechutně smradlavého a já se pak necítila ve svý kůži odpadků a zápachů milujícího labradora.
    Taky jsem si dneska zkusila sežrat plastovou vaničku lučiny, kerou jsem ulovila u takových těch bufetů, kerým dvounožci říkaj popelnice. Pánička si chvilku hrála na slepou ignorantku a když jsem se zabrala do vylizování tý dobroty, chytila mě a já ji tu mňamku musela dát. Takže ne každá zkouška se mi povede, ale snažím se, to zase jo!
    No a zkoušky paniččiny jsou nudááá! Neblbneme venku tak často, páč i ona sedí u tý divny věci, od kerý vedou takový blbý šňůry, do kerejch jsem se už párkrát zamotala. Já totiž, jako tvůj kámoš Edmont, taky ráda chrupkám u nohou páničky a nejraději jí ležím na noze, nebo na pantoflích.
    Ten Předemseomlouvámsousedůmzakravál musí být hafo dobrý! Kde se dá taková pískající hračička koupit? Já totiž taky měla míček, ale pískal jen minutu a to jsem ho jen jednou zkousla. Tak pánička shání něco co dýl vydrží a dělá to pořádnej kravál. Takový hračky mě totiž baví nejvíc.
    Jo a eště je blbý, že dyž se mnou pánička nechodí na delší čmucházky, blbneme na chodbě. Jako peru se sní moc ráda, ale dyž mě nutí za ni běhat, baví mě to jen chvilku a už mám dost. Jsem pes vodící, ne běžící! Eště, že je pánička tvor líný a rychle se unaví. Dneska už málem taky začala vyplazovat jazyk.:-)
    Tak já se štěkám, užívejte si báječné dny nadpsa a zase někdy naštěkej.

  3. Já vás (jak Merlinku, tak Edmonta i Ebbinku) tak zbožňuju! To je neuvěřitelný, fakt se hrozně moc bavím u takových článků! Taky budu mít psa někdy příští rok, ale asistenčního, tak všude možně sbírám zkušenosti a jak to tak vidím, tak se toho bát nemusím. Je s nima asi sranda co? 😀

Napsat komentář: Aleath Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *