Elisabeth Haichová – Zasvěcení

1 komentář u textu s názvem Elisabeth Haichová – Zasvěcení

Dnes přicházím s povídáním o knize, kterou jsem teprve před okamžikem dočetla, a přes to, že příběh knihy se mi již uzavřel, v myšlenkách se od ní nedokážu oprostit. Jedná se totiž o další z knih, které ve mě zanechaly tak hluboký dojem, že je neskutečně těžké o nich psát. Zasvěcení od Elisabeth Haichové totiž můžete číst různými způsoby – jako román, jako autobiografii, jako esoterickou literaturu a nebo, jako já, jako všechno trojí zároveň ještě s něčím slovy nepopsatelným navrch.

Pokračovat ve čtení

O voďácích a lidech

13 komentářů u textu s názvem O voďácích a lidech

>Od půlky listopadu 2013 mám doma vodicí fenku Merlinu. O tom, jak se spolu sžíváme nebo nesžíváme, co jedna druhé provedla nebo neprovedla a tak dále, se teď zmiňovat nebudu – na postroje, postoje a prostoje kouzelnice Merliny bude zkrátka dost času i prostoru jindy. Dnes bych to ráda vzala trošku suše a teoreticky (chtěla jsem ještě napsat „stručně“, ale neslibujme něco, co nejsme schopni splnit), a snad i trochu osvětově. Samozřejmě bych ráda připomněla, že vše, co tu napíšu, je jen můj osobní názor, takový soupis postřehů a zkušeností z praxe, maximálně konzultovaný s několika blízkými lidmi, kteří psa také mají. Rozhodně si nekladu za cíl šířit tu jedinou pravdu na světě a poučovat o ní mnohdy i ty, kteří mají větší přehled než já, jen doufám, že by tento článek mohl v určitém slova smyslu pomoci jak lidem nevidomým, kteří by si jeho prostřednictvím mohli sesumírovat všechna pro a proti a snáze se tak rozhodnout, zda psa chtít či nikoli, tak i lidem vidícím, kteří se zase mohou dočíst něco o tom, jak vodicí pes „funguje“ a jak se k němu případně chovat a nechovat.

Pokračovat ve čtení